transcript: To by nebyl YouTube kanál bez kočičího videa - takže vám nyní představuji: Schrodingerovu kočku. Jsem si jist, že jste slyšeli nějakou verzi tohoto známého myšleného pokusu: strčíte kočku do bunkru s nějakým nestabilním střelným prachem, který s 50% pravděpodobností za minutu vybouchne a s 50% pravděpodobností neudělá nic. (Střelný prach je Einsteinova verze - Schrodinger preferovoval jedovatý plyn.) Dokud se nepodíváme do bunkru, nevíme, jestli je kočka živá nebo mrtvá a když se podíváme, je buď jedno nebo druhé. Když ale zopakujeme experiment dostatečněkrát, s dostatečným množstvím koček, bunkrů a střelného prachu, zjistíme, že v půlce případů kočička přežije, v té druhé letí do nebíčka. Kvantově mechanická interpretace je, že než se podíváme, kočka je v superpozici - je zároveň mrtvá I živá - a naše rozhodnutí podívat se mění rozhodnutí přírody. Takže jí vlastně zabije naše zvědavost. Ale z pohledu kočky? No, ta buď vidí střelný prach vybuchnout, nebo ne - takže uvnitř bunkru máme vlastně dvě možnosti: "prach vybuchnul a kočka ho viděla vybuchnout" nebo "prach nevybuchnul a kočka ho neviděla vybuchnout". Není tu možnost "prach vybuchnul a kočka ho neviděla vybuchnout" - takže realita kočky je spojena s výsledkem experimentu! A je to pozorování experimentu, co nutí přírodu "přiklonit se" k jedné možnosti nebo druhé. Ale my jsme také jako ta kočka - buď kočka zemře a vidíme ji zemřít, nebo žije a vidíme ji živou - takže kdo pozoruje nás, aby přinutil přírodu přiklonit se k jedné realitě? Nebo se obě možnosti dějí paralelně v multivesmíru? Toto přiklánění se k jedné skutečnosti je jedna z největších nezodpovězených otázek kvantové fyziky. Tak košiško, můšeš mi odpovědět ploším?
About
We publish the transcription of a YouTube video. This is useful for: search, language learning.